Hospodářská současnost

Nejvýznamnější roli sehrává v obci již od poloviny 16. století zemědělství. Kolem roku 1541 ustaly téměř veškeré práce v dolech na zlato v Horách Matky Boží a ve stříbrných dolech ve Velharticích a Stříbrných Horách a osadníci museli začít hledat zdroj obživy jinde. Proto se zintenzívnilo zemědělství, které je dominantní hospodářskou aktivitou dodnes. Hlavními plodinami pěstovanými ZOD Kolinec jsou pšenice, žito, ječmen, oves, brambory a pícniny. Převážná většina orné půd bývá oseta pšenicí. V živočišné výrobě převládá chov prasat a skotu, který se volně pase na okolních kopcovitých pastvinách.

Několik pracovních míst poskytuje Státní rybářství v Klatovech, pod které spadá 90 % všech vodních ploch sledovaného území. Rybáři hospodaří na 15 ze 17 rybníků a především na chovné pstružné řece Ostružné.

V sekundárním sektoru nachází místní obyvatelé uplatnění především v těžebním, textilním a obuvnickém průmyslu. Výroba piva, lihu, vínopalna a papírna, které zaměstnávaly vysoké procento místního i z okolí dojíždějícího obyvatelstva, již v obci zanikly a výrobní prostory těchto závodů jsou využívány pro jiné účely. Většinou byly přestavěny na obytné prostory nebo slouží jako skladiště pro jiné podniky.

Kamenická výroba

Vzhledem k výskytu kvalitní a žádané blatenské žuly zde dlouho prosperovalo 9 větších lomů a několik dalších drobných. Způsob těžby a zpracování kamene v současnosti nelze srovnávat s předválečným stavem. Dnes jsou funkční pouze dva lomy – Smrčí a lom Křemešná. Ty se nachází mezi obcemi Smrčí a Buršicemi. Oba lomy jsou zdrojem modré žuly, žádané především v zahraničí. Největší kvádry se kdysi lámaly pro Budapešť, jediný vážil až 90q a měřil 3x1x3m (délka, výška, šířka).

Kolinecká žula byla pro svou tvrdost vyhledávána pro významná díla, např. na stavbu zdymadel ve Vraném a Brandýse nad Labem. Žula byla dovážena také např. do Plzně na stavbu starého mostu k nádraží,a to kvádry 30-40q. V současnosti provádí těžbu firma Medigran. Hlavní produkcí je výroba dlažebních kostek, v menší míře bloků a regulačního kamene.

zpět

Výroba obuvi

Jedním z mála odvětví, která v Kolinci nadále působí a prosperují je obuvnictví, jež zde má téměř stoletou tradici. Výroba obuvi vznikla v Kolinci na počátku dvacátého století, kdy zde žilo několik ševců, kteří začali využívat dokonalejší obuvnické stroje. Přesto bylo nesmírně obtížné prosadit se proti konkurenci, kterou v celé republice představoval Baťův koncern. Prorazit se podařilo rodu Ondrů v roce 1926. Šijí celokožené polobotky.

S příchodem roku 1948 a s ním spojeným znárodňováním je podnik rodině Ondrů odebrán, přidělen Hospodářskému družstvu v Sušici, které budovy využívalo jako sklad obilí. O osm let později byla výroba obnovena podnikem OPMP Sušice. Vedoucím se stal syn zakladatele Miroslav Onder. 1. 1. 1978 byla výrobna definitivně včleněna do OPOSu Klatovy. Po šesti letech převzal podnik Miroslav Onder ml. Celokožená pánská vycházková obuv byla dodávána pro velkoobchod obuví Zlín. Koncem osmdesátých let provozovna zaměstnávala 21 pracovníků, kteří vyrobili 15 000 párů obuvi za rok a roční obrat činil 4,02 milionu Kč. Od roku 1991 je firma v soukromém vlastnictví Miroslava Ondera, jenž založil podnik 10. 6. pod názvem REDNO Šumava. Dnes zaměstnává 20 pracovníků. Roční produkce činí na 20 000 párů dámské i pánské celokožené obuvi pro letní i zimní období. Důležitým produktem je pracovní obuv, která je dodávána do mnoha podniků, např. do pivovarů. Produkce je určena především pro tuzemský trh, část putuje do Německa.

Výroba prádla

Druhým podstatným průmyslovým odvětvím v Kolinci je textilní výroba, která zde rovněž dosud trvá a prosperuje. V roce 1912 začíná psát svoji historii továrna na výrobu prádla, kterou zde založila světoznámá firma Joss & Löwenstein. Továrna v Kolinci byla postavena za pouhé 4 měsíce, protože se firmě naskytla možnost výnosného obchodu se státy Jižní Ameriky, a podnik Joss & Löwenstein potřeboval promptně zvýšit objem výroby. Zahraniční vlastník přinášel dostatek financí na modernizaci zařízení a tak se výroba rychle rozvíjela. Se zvyšující se poptávkou byly založeny další pobočky v Klatovech, Nýrsku, Vimperku a Budapešti. V roce 1914 již firma zaměstnávala 2 500 lidí a ovládala trh celého světa především v produkci pánského prádla. Vlivem světové války došlo k velkému úbytku odbytových míst pro produkty a výroba začala klesat. Oživení přišlo až po vzniku republiky. S postupem času však firma Joss & Löwenstein ruší kolektivní smlouvy a odmítá šičkám platit mzdu na svátky 1. května a 28. října. To bylo příčinou hromadné stávky, do které v roce 1926 vstoupily zaměstnanci všech provozoven. Po třech týdnech stávka končí vítězstvím šiček. Podmínky se zlepšili, ale jen do doby, kdy přišla hospodářská krize. V Kolinci byla výroba zastavena a v prostorách závodu zřízeny sklady.

Ke znovuotevření došlo v roce 1938, kdy bylo obsazeno pohraničí a zaměstnanci a valná část zařízení a strojů z Vimperka se přestěhovala právě do Kolince. V továrně pracovalo na 400 zaměstnanců a rozšířilo se spektrum výrobků. Šijí se košile, spodní prádlo a pyžama.Takto utěšená situace však netrvala dlouho. Přišla doba okupace – platy se snižovaly a pracovní doba prodlužovala. Továrna spadala pod firmu Bohemia, výroba se přeorientovala na vojenské pláště a plátěné tašky na plynové masky. Po druhé světové válce byla továrna vrácena do rukou firmy Joss & Löwenstein a opět se začaly šít košile.

V roce 1948 byl podnik znárodněn a začleněn do sdružení Panar. O rok později vznikl nový podnik, Šumavan, a kolinecká výroba se stala jeho součástí. Šily se zde košile i na export a to především do SSSR. Koncem 60. let došlo k celkové modernizaci zařízení a prostor. Měnilo se strojové vybavení a došlo k adaptaci budov. V roce 1976 Šumavan přešel na výrobu pánských košil, především s krátkým rukávem a to pro tuzemský trh. S modernizací strojů došlo ke snížení počtu zaměstnanců, kterých zde v té době pracovalo 119.

V devadesátých letech změnila továrna majitele hned dvakrát. Prvním byla firma Šumavan Unibras, a. s. a v roce 1997 ji koupil z konkurzu pan ing. Přemysl Hledín. Firma Přehled pana Hledína šije košile. Dětské ve velikostech 90 až 170 a pánské ve velikostech 38 – 54. Na výrobu jedné košile spotřebují šičky celkem 12 knoflíků, 9 špendlíků a 240 metrů nití. Což při produkci 60 000 košil ročně činí 720 000 knoflíků, 540 000 špendlíků a 14 400 kilometrů nití. V současnosti má firma roční obrat 10 milionů Kč a její hodnota stanovená odhadcem je 11 milionů Kč.

Firma Přehled zaměstnává 28 švadlen, 5 střihačů, účetního a jednoho pracovníka údržby. Hlavním odběratelem, zajišťujícím 95 % odbytu, je pražský velkoobchod Z+Z sdružení. Ten zásobuje více než 160 odběratelů v celé České republice a rovněž několik ve Švýcarsku, na Islandu a Velké Británii, kam putují diftinové košile. Košile z Přehledu jsou prezentovány pod 5 obchodními značkami: Withmans, Floyd, Cippriani, Monarch a Ferrerini pro Kras Brno. Objem výroby se mění podle momentální poptávky, která pravidelně stoupá v době mezi měsíci říjnem a prosincem (tedy v době předvánoční a plesové ), naopak nejmenší odbyt je v měsících červnu až srpnu (tedy v době letních prázdnin).

Menu Zpět